Manžel mé matky, muž mnou milovaný,
měl mnohé moudré myšlenky, movitý majetek moc malý.
Miloval moji mámu, miloval mě,
modravým mrakům mával, mozoly měl.
Myslivna malá mezi mýtinami,
mrňavý měsíc mrakem maskovaný,
myslivec mírný mlčky míří,
mufloní mládě mlází míjí.
Mírumilovný, mlčenlivý muž.
Milost má mladý muflon, mohutný medvěd,
marnivý motýl, malinká mandelinka…
Moudrého manžela měla má maminka.
Málokterý muž mate mé myšlení,
můj milý, moudrý, mírný manželi.
Miluješ mešní mok, makový moučník medem mazaný,
mistrně maluješ malebná města mámen múzami.
Magnetizuješ mně, mámíš, motivuješ,
mermomocí mě mnohdy musíš mít.
Mrazí mne. Mlčím, medituji, mdloby mnou mávají,
modlitba milosrdná mírní mé mučení.
Mučí mně mimovolná myšlenka mé matky.
Máš možná marnivou milenku?
Má mýlka! Miluješ mě maximálně,
můj milý, milovaný manžílku.
Můj modrooký mazlíčku, málokdy mluvíš moudře,
mlsáš med, mléko, marcipán, miluješ modro moře.
Mnohdy mne mučíš mudrováním:
„Maminko, myslíš, mlaskají myšky?“
Mazlivě mumláš mezi malováním:
„Mají medvídci mývalové misky?“
Myslím, mrňavý mámin mudrlante,
můžeš mít měkoučké mlaskající myšky,
mokré medvídky mývaly myjící mastné misky,
melírované mořské medúzy, mušelínové mourky, malátné mušky…
máš mnoho magických možností mládí,
můj milý mudrující mušketýre malý.