Kurojedy – malá vesnička na Tachovsku. Pár domků a Domov pro seniory, kteří nezbytně potřebují sociální služby jiných lidí.
Po náhlé mozkové příhodě se tam ocitla i členka našeho ženského chrámového pěveckého sboru, nejlepší sopranistka, sólistka, žena, která ještě docela nedávno žila velmi aktivním životem. Ve svých sedmdesáti letech sportovala – plavala, lyžovala, bruslila. Vzorně se starala o své tři chlapy (manžela a dva svobodné syny), s láskou a radostí obdělávala zahrádku plnou zeleniny a květin…
Ze dne na den se její život zcela změnil a bez obětavé pomoci druhých se naše kolegyně a přítelkyně již nikdy neobejde.
Ve středu 28.května odpoledne jsme přijely potěšit všech 48 obyvatel Domova několika krásnými mariánskými a lidovými písněmi. Nebyla to naše první návštěva, do Kurojed jezdíme rády, protože víme, že i nemocní a staří lidé potřebují trochu kultury a hlavně hodně lásky.
Poprvé však naše kolegyně seděla na druhé straně, v publiku, a nemohla si s námi od srdce zazpívat. Byly jsme ale rády, že nás poznala a občas měla snahu dirigovat a známé písně s námi broukat.
Nikdo z nás není nesmrtelný a nevíme, co a kdy nás v životě potká. Jedna z našich písniček začíná slovy: „Není lepší na tom světě nežli druhým dávat…“, a tak jsme šťastné, že jsme mohly seniorům alespoň trochu zpříjemnit jedno odpoledne.
Pak jsme nasedly do aut a vyrazily na cestu k domovu. Kdo by čekal, že vesničkou bude projíždět obrovský kamion? Kolegyně je dobrá řidička. Přes metrovou trávu, která obrůstá příkopy, však tmavozelený kolos zkrátka neviděla. Vjela na hlavní silnici. Všechny tři, které jsme v jejím autě seděly, jsme vykřikly a loučily se se životem. Obrovská hora železa se řítila přímo na nás a nebylo kam uhnout. A hlavně na to nebyl čas. Kolegyně duchapřítomně stočila volant doleva a dupla na brzdy. Řidič kamionu naštěstí měl stejný nápad a v poslední vteřině nás v protisměru těsně, velmi těsně minul. Bylo to takřka neuvěřitelné.
Jak málo stačí a člověk už tu není. Před týdnem se zabil na motorce syn mé kamarádky – pouhých třiadvacet let.
Nikdo z nás není nesmrtelný a nevíme, co a kdy nás v životě potká. Važme si každé chvilky, jež je nám dopřána.